NohyBradavice a mykózy můžeme zařadit mezi kožní choroby, pro které je typický jejich častý výskyt zejména na nohou, což je jistě nepříjemné a obtěžující. Plísně, správně spíše houbové kožní infekce, patří mezi velmi časté problémy, které se nemocný snaží vyřešit zpravidla léčbou podle vlastního výběru. U člověka patří mezi vyvolavatele kožních mykotických infekcí nejčastěji vláknité houby nebo kvasinky. Díky širokému spektru antimykotik (tak se nazývá skupina léčiv určená k potlačení této infekce) se k odbornému lékaři přicházejí poradit spíše pacienti, u kterých buď vůbec o mykózu nejde, nebo ti, u nichž dochází ke vzniku komplikací.

Nález mykózy v meziprstní prostoře - tak to obvykle začíná. Později však může mykóza postoupit až na nehtové ploténky.Projevy a příčiny
V případě mykóz je nejčastěji postižena kůže meziprstních prostor na nohách. Kromě olupování mohou vznikat i bolestivé praskliny, kůže v okolí bývá zarůžovělá až červená a celá oblast může bolet nebo svědit. Paradoxně horší průběh a častější recidivy pozorujeme u osob velmi pečlivě dodržujících hygienu. Mytí mýdlem, používání desinfekcí a antimykotických přípravků dlouhodobě oslabuje přirozenou obranyschopnost. Někteří lidé mají výraznější sklon k tvorbě suché drsné kůže, zejména pak na patách. Na povrchu se mohou tvořit šupiny nebo praskliny. Podle klinického obrazu a průběhu choroby je nutné odlišit některá neinfekční kožní onemocnění: zejména lupénku a některé typy ekzému. Pokud je třeba stanovit diagnózu přesněji, odebere lékař šupiny z neošetřované kůže, případně i z neošetřovaných nehtových plotének. Pokud se s léčbou, která byla správně podle návodu používána, nedostaví do dvou týdnů úspěch, je nejlépe vynechat veškeré používané léčebné i desinfekční prostředky a vyhledat odbornou pomoc.
Mykózy se velmi často zhoršují během léta. Návštěvy plaveckých bazénů a plováren zvyšují riziko přenosu choroby, zejména u osob, které jsou k těmto infekcím vnímavější. Prostředí vlhké zapářky, nedůsledné používání přezůvek ve společných sprchách, případně půjčování ručníků, to jsou faktory umožňující jejich přenos.

Prevence
Kromě důsledného dodržování prevence, které platí nejen pro dospělé, ale i pro děti, je vhodné preventivně dezinfikovat používanou obuv. Pokud rozvoj potíží v této fázi podceníme, může dojít posupně k rozšíření mykózy nejen na další okolí, ale také na oblast nehtových plotének.
Rozumnou ochranou před těmito problémy je běžná péče spočívající v mytí šetrným mýdlem, důkladné oplachování kůže, pedikérské ošetření, které odstraní nadměrnou rohovinu. Vlastní hygienické pomůcky (ručník, kartáček, žínka, pilník) a též používání vlastních přezůvek při návštěvě tělocvičny a bazénu brání přenosu onemocnění.

Pokud problém s bradavicemi nebudete řešit, může to dopadnout i takto.Možnosti léčby u bradavic
Bradavice, které se vyskytují na prstech rukou i na nohách patří do skupiny virových kožních infekcí. Mají většinou velmi úporný sklon k recidivování a často postihují osoby, které mají sklon k alergickým chorobám, například k ekzému.
V současné době se při léčbě používají různé metody, většinou zaměřené na zničení vzniklého projevu. Každé odstranění bradavic, zejména těch, které jsou uvězněné v okolní zesílené rohové vrstvě, je provázené různým stupněm bolesti. Bohužel ani velmi radikální zásah, jakým je například chirurgické odstranění postižené tkáně nebo zničení bradavice pomocí energie laseru, nemusí znamenat konečné řešení. Nová recidiva původního projevu v jizvě je vždycky vnímána ze strany pacienta jako selhání metody nebo pochybení ošetřujícího lékaře. I při pečlivém odstranění však není vznik bradavice v jizvě výjimkou.
Nejčastějším způsobem, který se ke zničení projevu používá, je zmrazení tkáně tekutým dusíkem. Jde sice o nekrvavou metodu, ale ošetření tekutým dusíkem vyvolává tvorbu bolestivého puchýře. Protože postup je nutné většinou s odstupem dvou až tří týdnů opakovat, není tato metoda mezi pacienty příliš oblíbená. Přiměřené ošetření tekutým dusíkem, zejména těch projevů bradavic, které se vyklenují nad úroveň okolí, lze ale považovat za nekomplikovanou a jednoduchou metodu léčby. Použití lokálního znecitlivění před výkonem se v tomto případě nepoužívá.
Za méně bolestivé, šetrnější a prakticky stejně spolehlivé, je možné považovat všechny metody, které používají k odleptání tkáně chemické látky. Ty využívají nejrůznější koncentrované kyseliny ve formě rychle zasychajících laků nebo tekutiny přímo aplikované na spodinu bradavičky, ze které se nejprve odstraní mechanicky ztvrdlé části rohoviny. Podmínkou úspěchu a co nejmenší bolestivosti je pečlivé ošetření okolí, které je nutné chránit před nežádoucím poleptáním. Do oblasti těchto léčebných postupů patří i některé lidové léčitelské metody. Oblíbené je například přikládání plátků česneku, které se nejprve naloží do octa. Ponechávají se na povrchu bradavice vždy dvacet čtyři hodin zalepené pod náplastí. Stejně jako při zmrazení a jiných metodách chemického ošetření, může i při tomto postupu vzniknout bolestivý zánět.
Kromě chirurgických metod odstranění bradavic, nebo též pomocí laseru (v obou případech v lokálním umrtvení), se někdy využívá také metoda imunoterapie. Vychází z poznatku, že alergický zánět, vyvolaný cílenou aplikací látky, která je schopná navodit vznik ekzému, vede k likvidaci virové infekce. Při této léčbě nevzniká bolestivý puchýř, v ošetřené oblasti dojde pouze k rozvoji svědícího ekzémového ložiska.
Je třeba přiznat, že některé bradavice mizejí po čase spontánně bez léčení a mohou také dobře reagovat na sugesci nebo hypnózu. Úspěch těchto léčebných metod závisí jednak na osobě ošetřující, ale i na vnímavosti pacienta.

MUDr. Andrea Vocilková

Vademecum zdraví Jaro/Léto 2010