Stanovení sekrece slz Schirmerovým testemSyndromem suchého oka trpí asi 20 % pacientů, kteří přicházejí do ordinace očního lékaře s nejrůznějšími, sujektivně velmi nepříjemnými, potížemi, jako je pálení očí, řezání, pocit cizího tělíska, unavené oči, pocit suchosti. Přestože se nejedná o odborný název, je v dnešní době širokou lékařskou veřejností pojem „suché oko“ obecně přijímán a moderní populace jeho významu rozumí.

Co je slzný film
Podle nejnovější definice je syndrom suchého oka charakterizován změnami očního povrchu, které jsou vyvolány nestabilitou slzného filmu nebo změnou jeho složení. Slzný film je tenká vrstvička 7-10 Ķm pokrývající povrch oka, která má klíčový význam pro optickou kvalitu a normální funkci oka, zejména pak rohovky. Skládá se ze tří oddělených vrstev, které jsou vzájemně propojeny, a jejich složení podstatně ovlivňuje kvalitu slzného filmu. Stabilita slzného filmu záleží na rovnováze mezi tvorbou slz v slzné žláze oka a jejich odtokem (slzné kanálky, slzný vak). Přibližně 10-25 % slz se přitom ztrácí odpařováním.

Příčina syndromu suchého oka
Příčinu onemocnění není jednoduché určit, neboť se na jeho vzniku podílejí nejen některé patologické stavy oka (záněty očních víček), ale i celá řada dalších faktorů souvisejících s celkovým zdravotním stavem pacienta. Může to být povolání, genetická dispozice, ale i prostředí, ve kterém se člověk pohybuje (ekologické faktory). Příčina vzniku syndromu suchého oka je tedy komplexní, neboť je kromě postižení očního povrchu často doprovázen i systémovým onemocněním. Významnou roli přitom hrají i psychosomatické aspekty (emocionální labilita pacientů), hormonální a věkové vlivy, některé faktory životního prostředí (např. ozon, cigaretový kouř) nebo nošení kontaktních čoček. Potíže se suchým okem mohou vzniknout u některých jedinců v důsledku vedlejších účinků užívaných léků (např. antidepresiva, antihistaminika, antihypertensiva, diuretika, hypnotika atd.) nebo konzervačních přípravků místně vkapávaných léků do očí. Prášky na spaní se užívají v noci, právě v době nejnižší produkce slz. Noční biologické rytmy totiž snižují při západu slunce bazální sekreci slz a tento pokles pokračuje i ve spánku. Problém suchých očí se může objevit během kojení, při odnětí pohlavních žláz, při užívání antikoncepce na bázi estrogenu a během klimaktéria. Po menopauze se určitý stupeň suchosti projevuje u všech žen (suché oči, rty, vagina, nosní sliznice atd.). Potíže vyvolané syndromem suchého oka se v důsledku hormonálních změn s přibývajícím věkem stupňují a postihují téměř všechny osoby, zejména ženy. Potíže se suchým okem mohou mít i mladí predisponovaní jedinci, a to následkem zvýšeného odpařování slz při pobytu v klimatizovaných místnostech nebo při celodenní práci na počítači (tzv. office eye syndrom), ale také po několikahodinovém sledování televize (tzv. monitor eye syndrom).

Jak se pozná suché oko?
Mezi nejčastější subjektivní příznaky syndromu suchého oka patří pálení, svědění, pocit cizího tělíska, světloplachost, bolest při vkapávání indiferentních očních kapek, špatná snášenlivost pobytu na větru, v zakouřené místnosti nebo v klimatizovaném prostředí, únava a zhoršené vidění k večeru, zvýšené slzení, kolísavé vidění během dne. Lékař proto musí podrobně vyslechnout pacienta a pečlivě vyhodnotit jeho výpověď, která se spolu s objektivním nálezem často stává významným vodítkem ke stanovení správné diagnózy. Kromě očního nálezu je zhodnocen i celkový stav pacienta. V ordinaci očního lékaře jsou kromě běžného klinického vyšetření prováděny i některé specifické testy (Schirmerův, break-up-time, vitální barvení bengálskou červení a fluoresceinem, kapradinový test, atd.).

Jak se léčí suché oko?
Léčba suchého oka musí být komplexní. Na začátku je vždy nutné stabilizovat lokální i celková onemocnění, které jsou příčinou vzniku syndromu suchého oka. Prvním krokem v lokální léčbě je náhrada slz. U každého pacienta je nutno najít přípravek, který zmírňuje obtíže. Na našem trhu je pestrá nabídka preparátů, kterých lze úspěšně využít. Cílem léčby je vytvoření stejnoměrného stabilního filmu na povrchu oka, který ho chrání před vysycháním a drážděním. Ideální preparát by měl být netoxický, s nízkým počtem vedlejších účinků, subjektivně dobře snášený, stabilní, s co nejmenší frekvencí nutné aplikace. Neměl by zhoršovat kvalitu vidění, měl by obsahovat co nejnižší množství konzervačních látek. Vzhledem k tomu, že pacienti užívají tyto léky dlouhodobě, měl by být preparát i finančně dostupný. V indikovaných případech můžeme chirurgickými postupy dočasně či trvale uzavřít slzné cesty s cílem zabránit ztrátě slz. Nedílnou součástí medikamentózní terapie je řada podpůrných léčebných postupů: hygiena očních víček, psychosomatická léčba, akupunktura, úprava vnějších podmínek, atd.
Většinu pacientů se suchým okem bude toto onemocnění provázet do konce jejich života. Hledání nových lékařských, ekologických, chirurgických a psychologických způsobů léčby je proto nanejvýš aktuální.

Doc. MUDr. Å árka Pitrová CSc

Vademecum zdraví Podzim 2006